5S – Pavlína Louženská – máma moderní módy a modního marketingu, mohu-li tak napsat

Pavlína Louženská. Foto: Marie Claire/W2Atelier

Donedávna markeťačka pro H1.cz, nezapomenutelná a nepřehlédnutelná pořadatelka Copycampu či nedávného setkání technologie a módy #fashiontechcz. Taky jeden z mála lidí, kvůli kterým na podobné akce překonám introvertní zábrany a rád tam chodím. Což dokáže málokdo a máloco.

Móda? 

 Je moje láska: za módní časopisy utrácím více než za jídlo, bot mám tolik, že to nemohu komukoliv přiznat a sním o tom, že budu jako Angela Ahrendts a Jenna Lyons v jednom. A od května je konečně móda i moje práce: v pondělí začínám rozdávat Radost v ZOOTu. Po letech spolupráce s mladými návrháři i Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend, se nemůžu dočkat, až si budu číst Business of Fashion nejen po večerech a víkendech. A jak společně změníme představu o tom, co znamená nakupovat módu online.

Marketing? 

Mám vystudovanou literaturu. Naučila mě vyprávět příběhy. A hledat je ve všem, co dělám. A marketing mi umožňuje příběhy vyprávět, tvořit a měnit. Vždycky budu neskutečně vděčná Davidovi Špinarovi, že mi dal šanci v Hájedničce začít a zazářit. Ty čtyři roky v agentuře mě naučily neskutečně moc: nejen o marketingu, ale i o sobě.

Muži? 

Na loňském ShopRoku bylo na pódiu jen 4 % holek, na prvním Webexpo 1,6 % a na Marketing Festivalu jich bylo jenom 18 %. Podle výzkumu z roku 2006 pracuje v technologiích jenom 29 % slečen a pokud jde o programátorky, je jich jen 12 %. Přála bych si, aby bylo vidět víc holek: ve vedoucích pozicích, na pódiu technologických konferencí i v médiích. #HolkyzMarketingu, co se nestydí říct, že mají ambice, koule i talent, aby změnily svět. A přála bych jim potkat muže, na které jsem měla štěstí já: ty, kteří mi byli oporou, mentory i rytíři v bílé zbroji, když se zrovna vůbec nic nedařilo. Protože bez nich bych dneska učila angličtinu v Brně.

Pavlína Louženská. Foto: Marek Sedlák

Mýty? 

Můj nejoblíbenější je o tom, že jsme s bráchou rozvádějící se manželé. Nebo dvojčata. A druhý, že abyste mohli dělat marketing, musíte ho mít vystudovaný.

Maminka? 

Moje máma vystudovala ve své době jako jediná slečna ČVUT, šéfovala už před třiceti lety programátorům a měla našlápnuto k tomu vymyslet Google. Ale potom jsem přišla já. Těžký porod znamenal, že jí hned zkraje v porodnici řekli, že by to se mnou měla vzdát. Odložit mě do Jedličkova ústavu a pořídit si jiné miminko. Máma se zakousla, táta si v osmdesátých letech vyjednal částečný úvazek a díky nim dneska nejenom chodím, ale i můžu vytvářet báječné věci. Takové příběhy mě naučily ignorovat větu „To by nešlo.“ Protože, když to se mnou nevzdala máma, tak to dneska nemůžu vzdát ani já.

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Lucie Marková – Živel co vyrábí šperky a dělá do módy

lmŽivelná, nepřehlédnutelná, originální a nezastavitelná, Lucie Marková je k nalezení na www.luciemarkova.com, kde najdete právě a zejména šperky. Ale pokud budete chtít šaty, tak na tohle má ještě Fler a je možná dost škoda, že její tvorba není snáze dohledatelná.  Ale taky ji najdete za fashionspace.tv, kde ale spíš už jde o ohlédnutí za jedním projektem co momentálně spíš stojí.  

Šperky?

Když vy jste dort, šperk je třešnička. Jsou jako malé reflektory, co rozzáří osobnost. Když si vyberete ty, co se třpytí, budete se taky třpytit. Když se třpytit nechcete, je fajn si vybrat něco, co nějak souvisí s vaší osobností. Třeba teď jsou u mě na eshopu nejoblíbenější náhrdelníky s fotkou, kterou posílají sami zákazníci. Vytvářejí si tak vlastní originální šperky, co mají jen oni. Baví mě sledovat, jak jsme doopravdy každý originál a pro kolik lidí je důležité mít něco unikátního, co si sami vytvořili.

Móda?

Je pro mě architektura těla, papír, na který píšeme, kým jsme. Vždycky dáváme tím, jak vypadáme, naprosto jasně najevo, kdo jsme a kam kráčíme. Myslím, že je lepší toho využít, než to ignorovat.

Chlapi?

 Jako čokoláda, těžko se odolává:)

Internet?

Baví mě, co všechno se dá na síti najít a vytvořit. A baví mě móda na internetu. Kamenné obchody jsou prostě doba kamenná, nějakou dobu to fungovalo, ale je potřeba se posunout.

244-lm2

Inspirace?

Inspiruje mě obří humr na šatech Elsy Schiaparelli, návrhářky, co spolupracovala se Salvadorem Dalím. Chápu to jako smysl pro humry a toho se držím.  Přišla jsem na to, že co mě nezabije, to se o to pokusí později. Beru to jako inspiraci neopakovat chyby a brát věci s humrem. Toho se držím i když navrhuju.
Dlouho jsem například lepila perly stejným lepidlem jako Swarovski, ale vždycky přišel někdo, kdo na ně šlápnul nebo je nosil v peněžence a ony se tak nějak rozbily.Tak jsem přemýšlela, co s tím. Řekla jsem si, že by bylo fajn, aby se nerozlepovaly a požádala firmu, která vyrábí lepidlo na skafandry pro Nasa, aby mi poslala něco, čím to bude držet. Poslali. Dvacetkrát jsem na ně dupla a drží.
___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Andrej Babiš – Ano, jsem rozčarovaný.

Andreje Babiše je asi zbytečné představovat, aktuálně nepřehlédnutelná postava české politické scény. Jak se mu podaří splnit předsevzetí, sliby či veřejné (i neveřejné) cíle nechme stranou, to všechno ukáže čas. Já se hlavně přiznám, že když jsem ho oslovil s pěticí jedno slovních otázek pro 5S, tak jsem moc nedoufal v odpověď. Ale tady je. Andrej Babiš v pěti slovech a jedné fotografii.

Politika?

Politika v českém podání? Zatím to byla hlavně faleš, nesplněné sliby a ubíjející prázdné kecy. To neumím, proto se nepovažuju za politika.

Závist?

Bohužel častá vlastnost v našich zeměpisných šířkách. Jde o kombinaci vlastního neúspěchu a nenávisti vůči těm, kteří úspěšní jsou.

Povaha?

Pokud chceme mluvit o kladné povaze, tak k ní určitě patří inteligence, hlavně ta emoční. A k inteligenci by měla patřit i pokora.

Rozčarování?

Ano, jsem rozčarovaný. Z toho, jak funguje parlament, z toho, jaké komentáře a jakých lidí se dají dneska najít na sítích, jsem rozčarovaný z toho, jak se chovají někteří novináři a z toho, že svět funguje na principu povrchní mediální zkratky.

Bůh?

Věřím, jen někdy přemýšlím, proč není spravedlivej.

__________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Martin Šalek – Může být Nemocnice na Bulovce sociální? Vypadá to, že ano

Martin Šalek je v sbírce zajímavých lidí další z kolonky „píárista“. Dlouhou dobu dělal PR pro Prahu 6, kde jsem ho asi nejspíš poznal poprvé. Pak přešel na Bulovku, které poskytuje nepřehlédnutelné zviditelnění. A k mému velkému pobavení a potěše se snaží Bulovku dostat dopředu na sociálních sítích. K čemuž jsem mu, přiznávám v uplynulých letech dal vydatné impulsy a stále dávám. Nejlépe u oběda a piva v restauraci. Tam se Instagram vysvětluje nejlíp. A taky čas od času v mailech, kde brzdím jeho snahy posílat maily hýřící barvičkami a vybavené alespoň šesti různými fonty.

Práce?

Začínám den tím, že končím ten předchozí. Sčítám a odčítám a překlápím do grafů různé bilance, které přes den nějak zaznamenaly naší komunikační aktivitu – ať už reakce na odeslanou tiskovou zprávu, průběh dne na webových stránkách nebo na sociálních sítích. K tomu doťukávám na tabletu pár statusů a odpovědi na reakce na sociálních sítích, kde se nemocnice snaží viditelně působit.

Je půlnoc a já sedím ve své oblíbené dejvické vinárně, kterou už víc než za vinárnu považuji za detašované pracoviště. Stalo se totiž jistou tradicí, že mě tu zdejší návštěvníci vídají sedět u stolku, od kterého se v ten pozdní čas vine spousta kabelů.

Den byl dlouhý a baterie všech těch nepostradatelných pomocníků každého mluvky – tabletu a mobilu – mají prostě kratší životnost než já. Potřebují dobít. Tohle vědomí nadřazenosti nad niklo-kadmiovými zásobárnami energie mi i přes pokročilou hodinu spolehlivě zvedá náladu. Hurá! Jedna nula pro člověka!

Ještě před odchodem do postele se vracím v hlavě k nápadům, které jsem plánoval provést během dne, co právě skončil. Nedostalo se téměř ani na jeden. Vzpomínám na bájnou větu Karla Čapka, že nejzbytečnější věcí na světě jsou včerejší noviny.

Kdyby to bylo na mně, změnil bych ji: Za nejzbytečnější věc na světě totiž už nějaký čas považuji zítřejší plán. Stejně bude všechno jinak. A tak si člověk čas od času musí nastavit zrcadlo, jestli to co dělá, dává smysl nebo jestli je potřeba něco změnit.

V naší branži ta otázka nezní „zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je nejkrásnější“, ale zní „zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je nejukecanější.“ Trošku jsem teď hodil pokřivený pohled na profesi mluvčích, ale což, beztak si každý myslí, že je to jenom o mluvení. Opak je ovšem pravdou. Je to o fantazii. 95 procent času je totiž potřeba vymýšlet, co zbývajících 5 procent řeknete nebo uděláte…

Politika?

Považuji se za politického člověka. A ve své práci je logické, že chci-li něco pochopit až úplně na dřeň, musím chápat politiku, politiky, politickou realitu…A právě to poslední – politická realita – je něco, co jsem zatím nepochopil. Vím jedno, že jsem pochopil, že argument typu „změnila se politická realita“ je spojení, které bych ve veřejných dokumentech vyčernil asi stejně, jako osobní údaje.

A druhý děs „politické reality“ je „vzít něco na vědomí“.  Ve svém životě běžně každý musíme řešit jen dvě volby: Ano nebo ne. V politickém životě existuje i třetí cesta. Přestože latiníci rádi používají termín Non est ad astra mollis e terris via (tzn. není lehká cesta ze země ke hvězdám), volně přeloženo: Buď, anebo, třetí možnost neexistuje.

Přesto je braní na vědomí tak podivně populární a jeho praktický dopad nemá s reálným životem mnoho společného. Jasně, že v životě musíme mnoho věcí tzv. vzít na vědomí, ale to nic nemění na tom, že s tím buď souhlasíme nebo nesouhlasíme. Stejně tak se mnoho věcí děje bez naší účasti, opět to ale nic nemění na tom, že jsme pro nebo proti. Takže se stejně nakonec náš postoj pohybuje jen ve dvou variantách. Proto navrhuji, nic nebrat na vědomí, jsem-li při vědomí.

PR?

Pokora, trpělivost, korektnost. A hlavně všechno dělat jinak, nežli se od vás čeká! Školometská poučka navíc říká, že nejlepší PR je pravda. Proto nejlepší učitelé v tomto oboru jsou děti, které povětšinou reagují spontánně a bezprostředně. A řada jejich odpovědí jsou učebnicovými odpověďmi mluvčího a píáristy. A také se říká, že nejlepší píár je cílené píár. Osobně upřednostňuji cílení typu „když se kácí les, létají třísky“.

Jinými slovy mluvit se všemi a o všem. Ale úplně nejlepší definici PR jsem slyšel nedávno z ampliónu při čtvrt maratónském běhu: „…je to dobré pro vaše dobro!“ A v ten moment mi to všechno docvaklo…

Pravda?

V práci důležitá a doma ještě důležitější. A to je pravda nejpravdivější :O) Každopádně když někdo tvrdí, že „je to pravda“, vzpomenu si na kuriózní případ „citrónového zloděje“ z Pittsburghu, který ve dne a bez jakéhokoli maskování vyloupil dvě banky. Když jej během krátkého času na základě kamerových záznamů policie dopadla, byl svým zadržením dost překvapený a říkal: „Přece jsem si potřel obličej džusem!“

Trpěl totiž hluboce zavádějící představou, že pokud si potře tvář (a dokonce i oči) citronovou šťávou, stane se pro videokamery neviditelným. Pro nás zcela nesmyslná hypotéza se pro něho stala nevyvratitelnou pravdou. Lidé docházejí k neobjektivním a chybným závěrům, ale jejich neobjektivita jim zabraňuje si to uvědomit a připustit.

Paměť?

Co si nepamatuji, to se nestalo. Miluju selektivní schopnost paměti. Podporuje to tak naší fantazii. A jen díky fantazii mě mohlo potěšit, když si v mé kanceláři udělaly hnízdo včely a pořád tam poletovaly…prostě jako včely. Došlo mi, že to vůbec nevadí. Chápal jsem to totiž tak, že si mě vyhlédly, protože si myslely, že jsem stejně pilný jako ony. Na druhou stranu nevěřím lidem, kteří začínají větu: „…sice si to nepamatuji, ale je to určitě tak a tak…“ Proto si radši všechno pamatuji (nebo se alespoň snažím, aby to tak vypadalo) a hlava mě z toho zatím nebolí :O)

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Martin Lipert – Knihy jsou jen nástrojem k poznávání nepoznaného. Knihy jsou nejlepší zbraní na světě.

Martin Lipert patří k eReading.cz. K oběma patří to, že bojují za něco, co už vypadá jako na odchodu,  ještě než to přišlo. Martin věří v e-čtečky a už několik let se snaží jak e-čtečky, tak e-knihy, v Česku prosadit. Se svým způsobem obdivuhoudnou urputností a také s nesmazatelnou stopou.

Do historie se tak trochu zapsal například titulkem „Kindle je největším zlem pro eknihy v Česku“ ači „Velkodistribuce e-knihy nedává smysl, vydavatelé tratí peníze„. e-Reading čerstvě uvedl nové čtečky a možnost výpůjček e-knih a  já k tomu všemu musím dodat, že Martin má můj obdiv za vytrvalost i zanícení. A zaslouží si místo  v 5S. A taky popřát hodně štěstí.

Knihy?

Knihy jsou jen nástrojem k poznávání nepoznaného. Dodatečně může přijít vhod rozdělit obsahovou stránku na fikci a non-fikci. Zatímco fikce nás přivede do světa našich (nesplněných) snů a představ, tak non-fikce nám otevře dveře k vědění. Oba žánry báječně obohacují lidského ducha a tím i celou společnost. „Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj.“ Oscar Wilde.  

… Knihy jsou nejlepší zbraní na světě.

e-knihy?

Pouze jiná forma téhož.

Čtečky?

Následovník kamene,papyru, hliněných destiček, pergamenu a papíru. Po 3 letech budování trhu s e-knihami v ČR se již bavím, jak se někteří lidé s veškerou silou snaží shodit novou formu a všemožně argumentovat pro formu zavedenou (schválně jsem nepoužil „starou“).  Ve skrytu duše si občas vzpomenu, jak se banky snažily naučit své klienty vybírat peníze v bankomatech místo na přepážkách. Kolik lidí se asi čertilo, když přišel Guttenberg a předurčil tak zánik „krásných“ ručně psaných knih.

Restart?

Restart považuji za nejefektivnější nástroj pro zvrácení chybného procesu. Chyba může nastat jak ve čtečce, tak i v demokracii. V demokracii však bolí víc.

Zlo? 

… je lidská hloupost (i když by mnozí ode mne čekali něco jiného). Navážu-li na závorku v minulé větě, tak se důsledek již dostavil. Tento týden eReading.cz spustil výpůjčky e-knih, má to ale jeden podstatný technický háček pro čtenáře – musí používat hardware, který je podporuje (protože jinak výpůjčky prostě provozovat nelze). A to mě vrací ke službám českých firem poskytovaných českým čtenářům vs. nadnárodní řešení s nadnárodním myšlením a konáním (a moudří už vědí). 

Vrátím se však ke všeobecnému zlu – hlouposti. Obecně hloupost považuji za mor společnosti. Hloupost brzdí rozvoj a omezuje svobodu. V tomto ohledu považuji za velmi nebezpečné dvě věci. Za prvé české školství, které je v neuvěřitelně špatném stavu a nikdo z politiků nemá schopnosti (či vůli) s tímto něco dělat. A za druhé lidská lenost. Lidé začínají být neuvěřitelně pohodlní, nevyhledávají informace, nevzdělávají se. Výsledkem tohoto celého mixu je trestuhodná státní správa (a proč by nebyla, když jí lidé nekontrolují – nezajímají se), stagnace produktivity práce, nekonkurenční ekonomika, budoucí propad blahobytu. 

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Martin Lochmann, markeťák tělem i duší

Martina jsem poznal v Proximity, v době kdy mi přišlo vhodné naučit se něco zcela nového. A Martin (spolu s dalšími lidmi ze skvělé firmy) mě to naučil. Má můj obdiv. Třeba i proto, že ač Němec, žije už dost dlouho v Česku. A taky pro to co je, markeťák tělem i duší. Člověk s jasným názorem, který je schopný podat tak, že dokázal přesvědčit (většinou) i mě. A to se nestává příliš snadno.

Marketing?

Je konečně zase hodně napínavý, změnily se pravidla. Procházíme (nejen) finanční krizí a lidé si nejsou jisti, co bude do budoucna. Potřebují se bavit jinými zprávami, než jen dennodenními negativními kauzami a masírkou kolem ekonomické nejistoty. A konečně i čím dál tím více marketérů a představitelů firem pochopilo, že by měli nabídnout příběhy, které lidi baví a jsou pozitivní.

Ti co pochopili tento „zeitgeist“ vědí, že potřebují inovovat a být kreativní. Jsou si vědomi, že klasický model správné distribuce, vhodné cenotvorby, vývoje a zviditelnění jejich produktů už zdaleka nestačí k tomu, aby získali tu vzácnou pozitivní energii zákazníka. A vzhledem k technologickému vývoji komunikace (sociální sítě, online možnosti porovnávání, šíření zpráv a přístup k aktuálním, často dobře zpracovaným informací) ti odvážnější vědí, že musí riskovat a reagovat čím dál tím rychleji – občas v reálném čase. Aby přinesli právě tu žádanou a obdivovanou inovaci a inspiraci v oblasti toho, co by lidé mohli chtít, o čem a čím se chtějí bavit.

Z mého pohledu je to vynikající zpráva pro kreativní agentury, máme o čem přemýšlet a čím se bavit!

Domov?

Domov je Praha, kde žiju od roku 1996, s manželkou Tinou a synem Florianem, kde mám kamarády, dobré známé a své kolegy. Domov je ale taky Mnichov, kde mám rodiče a sestru. A když tam jsme všichni spolu, v bytě kde jsem vyrůstal, tak se cítím úplně nejvíc doma. Uvědomuji si, že čím dál tím více pro mě záleží, s kým jsem, než kde se nacházím, abych se cítil doma.

Podnikání?

Nechápu a vadí mi, že pojem podnikání a obzvlášť podnikatel, je často vnímáno jako nadávka. Pro mě podnikání znamená být aktivní. A také naplnění důležité části mého života. Koneckonců to také znamená velkou zodpovědnost.

Po mém příjezdu do Prahy mě překvapilo, jak málo jsem potkával mladé lidi, kteří podnikají. Ale naštěstí se to mění, celý obor okolo digitálu je daleko více „enterpreneural“ a tak se najednou potkávám s mladými profesionály, kteří jsou plní energie, nadšení a velice úspěšné podnikají v tomto fascinujícím oboru. Cítit tuto energii je úžasné.

Rodina?

Jsem naprosto přesvědčen, že až si jednou zhodnotím svůj život, bude rodina nejdůležitější v mém žebříčku. Chtěl bych trávit daleko více času s mojí rodinou, jak s manželkou a dětmi, tak s rodiči a sestrou. Nedaří se mi to zatím tak, jak bych si přál. A jenom doufám, že si to jednoho dne nebudu vyčítat.

Čeština?

Přiznávám, že to je tak trochu moje ostuda. Dodnes nechápu „i“ a „y“, spoustu dalších věcí a píšu tak špatně, že občas jsou moje texty až nepochopitelné. Mám zakotvenou němčinu jako výchozí bod a nedaří se ji úplně vypnout. Co mě ale hodně překvapuje, je ten obrovský rozdíl mezi mluvenou řečí a spisovnou češtinou.

Zdaleka ne všichni, ale přesto bych řekl většina lidí, které potkávám, mluví hrozně omezeným a občas až vulgárním jazykem. V porovnání s tou krásnou spisovnou češtinou, která ve mě v podání některých českých spisovatelů vzbuzuje fantazii, melancholii a snění, je to smutné. Mělo by se s tím něco udělat. Vidím tu velkou zodpovědnost státu a školského systému, protože já asi nebudu tím správným iniciátorem …

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.

5S – Jan Beer, spisovatel, kriminálník, novinář, Býk …

Honzu Beera jsem poznal dávno. Tak dávno, že už je skoro k nepamatování, protože to ještě vládl socialismus a revoluce byla v nedohlednu. Je nezapomenutelný, velmi osobitým způsobem. Právě po revoluci se namočil do čehosi co ho přivedlo do kriminálu. Chvilku byl přísedícím Městského soudu v Praze, má za sebou několik knih. A možná je „tak trochu“ blázen. Ale možná je to dáno tím, že je narozen ve znamení Býka. A to leccos znamená. Třeba to, že se jednou opravdu stane tím co moc chce, tedy soudcem.

Kriminál?

Znám jako své boty. Vždyť jsem v něm prožil nejkrásnější léta svého života – vlastně skoro celé dospívání, dá-li se říci, že dospělým se stává člověk až okolo třicítky. V kriminále jsem žil od svých 19 let do 26 roků. Celkem 6 let, 5 měsíců, 29 dnů a 6 hodin.

O tom, že pýcha předchází pád se dá nejen číst, ono se to dá i prožít, říkám si s odstupem, když si vzpomenu na chvíli, kdy jsem si jezdíval na sacher dort a vídeňskou kávu do vídeňského hotelu Sacher z Prahy taxíkem za peníze, které rozhodně nebyly moje…

A dnes se ten promarněný čas snažím dohnat a napravit. Školu, ve které pracuji jako ředitel, jsem založil právě v kriminále! Kde jinde, než v prostředí, které znám jako své boty? (www.soujirice.cz)

Soudce?

Tak to je zatím vize. Možná se jím nestanu a možná jím budu.

První rok práv jsem absolvoval na Mezinárodním institutu podnikatelství a práva v pražské Michli. Pak jsem zjistil, že sice dávají magisterský diplom ze studijního oboru Právo, ale z ukrajinské vysoké školy se sídlem v Užgorodu, který v Evropské unii zajímá kohokoliv jako mrtvého zimník.

Tak jsem si první rok zopáknul na Masarykově univerzitě v Brně, kde jsem se posunul dokonce do II. ročníku. Denní studium ale nelze dělat ve 40, to je příliš vyčerpávající.

Zběhl jsem tedy na Fakultu práva Janka Jesenského do Sládkovičova, kde jsem čekal, že mi uznají zkoušky a budu pokračovat ve III. ročníku externím způsobem. Kdo chce víc, nemá nic, platí. Zkoušky uznaly, ale do vyššího ročníku jsem zařazen nebyl.

Prvním krokem k tomu, abych se soudcem mohl stát, je absolvovat Práva. Dělám je vlastně několik let a mám pocit, že jsem stále na místě. Tak snad se konečně pohnu!

Spisovatel?

To slovo mi přijde příliš silné.

Copak o sobě může člověk říct, že je spisovatel, když ho nikdo nezná a jeho knihy se prodávají ve třítisícových nákladech? Stejně, jako mi přijde blbé, když se někdo, koho nikdo nezná, představuje jako herec…

Řekl bych, že jsem spíše autor.

Takový neznámý vojín – možná zatím, možná na věky.

Z posledních děl, která jsem napsal, mohu vřele doporučit „Kuchařku pro singl domácnost“ nebo „Kuchařku pro psí miláčky“. V některých domácnostech, kde samotu pomáhá rozhánět z  nejrůznějších důvodů čtyřnohý mazlíček, mohou jistě nalézt místo tituly oba dva!

Dolly?

Myslíš Dolly Buster? Svým způsobem podnájemnice.

Když byly historicky první volby do Evropského parlamentu v České republice, kandidovala za NEI a já pracoval na její kampani, která vlastně byla od začátku do konce mým nápadem, bylo potřeba, aby měla někde trvalé bydliště. Tak jsme se domluvili a má jej od té do doby v Čechách u mě doma.

A jinak?

Řekl bych, že to je perfektní kamarádka. Vždycky, když se vidíme, máme si o čem povídat. Rád s ní chodím na thajské masáže. Nedávno jsme byli na nákupech ve Vídni, kde tančí v rakouské obdobě soutěže Star dance.

A vždycky, když za ní jedu, snažím se jí přivézt něco dobrého na zub, co má ráda a co v Německu nebo v Rakousku nemají. Co třeba? Rakvičky, laskonky.. To jsou opravdu speciality ryze českých cukráren!

Pokrytectví?

Absolutně zbytečná lidská vlastnost.

Sám si v zásadě dělám, co uznám za vhodné a snažím se obklopovat stejným druhem lidí. Jediným mantinelem je soukromí druhého, to fakt nerad narušuju!

Přetvářku však fakt nemusím.

Každý jsme nějaký a pokud někomu vadí, jaký jsem, ať se se mnou nebaví. Já to dělám úplně stejně a myslím, že tak to je prostě fajn a v pohodě.

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.