Vydavatelé žádají vládu a EU o zastavení odchodu Google News ze Španělska. Parodie na pokračování

google-news-2014-12

Rozumějte tomu správně. Ve Španělsku si nejprve schválili velmi originální pojetí autorského zákona ve snaze získat co nejvíce peněz z Google a jemu podobných (viz Španělsko zavedlo „daň z Googlu“, je Facebook dalším na ráně? na Lupě). A v okamžiku kdy na to Google zareagoval tím, že Google News prostě ve Španělsku končí, tak vydavatelům došlo, že si způsobili problém. Velký problém.

Spanish Newspaper Publishers’ Association Now Asks Government To Help Stop Google News Closure informuje, že AEDE (tamní asociace vydavatelů novin) zpanikařila a chce aby španělská vláda a orgány EU zabránily Google v ukončení španělské verze Zpráv Google. Nejparadoxnější na tom je, že to je právě AEDE kdo stojí za novým zákonem týkajícím se duševního vlastníctví a autorských práv. A tím pádem také je původcem toho, proč Google ve Španělsku nechce Google News nadále provozovat.

AEDE teď křičí, že přece nejde jen tak o nějakou službu, že má „dominantní tržní pozici“ a že to bude „bezpochyby mít negativní dopad na občany a podnikání ve Španělsku“. Otázkou, podstatnou, zůstává, proč si právě tohle AEDE nerozmyleli předtím, než vymysleli absurdní zákonné úpravy, které jsou dost jasným důvodem proč Google News ve Španělsku nemá smysl nabízet.

TIP: Velmi velmi velmi zajímavý rozhovor s Ricardo Galli, jedním ze zakladatelů Meneame.net o situaci ve Španělsku ohledně ukončení Google News. Čtěte v Closing Google News In Spain Was “Thermonuclear Option”, Says Menéame Founder Ricardo Galli

Jak ostatnš uvádí Google:

This new legislation requires every Spanish publication to charge services like Google News for showing even the smallest snippet from their publications, whether they want to or not. As Google News itself makes no money (we do not show any advertising on the site) this new approach is simply not sustainable. So it’s with real sadness that on 16 December (before the new law comes into effect in January) we’ll remove Spanish publishers from Google News, and close Google News in Spain.

Mezitím světová média píší o „sebevraždě španělských médií, která pozvala Google aby stisk spoušť a ten to udělal“ (Dan Gilmor) a celý svět si klepe na čelo. Ale to už ostatně dělal v době, kdy Španělsko nové zákony ohlásilo. V The Disaster Of Brand Spain And Google News se navíc můžete dočíst nejenom o pokračující krizi novin a vydavatelů, ale také o postupném ovládání médií státem.

Kdy asi čeští vydavatelé dojdou do podobného momentu ….  byť náš malý český rybníček je v porovnání s tím Španělským prakticky bezvýznamný.

Evropský soud: Lidé mají právo být zapomenuti (Googlem)


Nejvyšší evropský soud v úterý rozhodl, že lidé mají právo požádat Google o odstranění citlivých informace z výsledků vyhledávání

Rozhodnutí Nejvyššího evropského soudu může a nemusí být rozhodující pro další vývoj v otázkách ochrany soukromí, práva na soukromí a hlavně, zodpovědnosti vyhledávače za to, že zprostředkoval cestu k informacím někde uloženým. Trošku ne zcela jasné je, že soud klade Google za povinnost odstranit odkazy na informace, které jsou „neaktuální“ nebo „považované za irelevantní“.

V rozhodnutí navíc zaznělo, že „operátor internetového vyhledávacího stroje je zodpovědný za zpracování osobních údajů (dat), které se objeví na webových stránkách zveřejněných třetími stranami„. Skoro tradičně by se tak dalo říci, že soud možná nechápe jak funguje internet (natož vyhledávače). Nebo že možná chápe, ale nedochází mu, že není dost dobře možné identifikovat zda zpracovávaná data jsou či nejsou osobní.

K soudu se vše dostalo na základě stížnosti ze Španělska, kde si kdosi který si stěžoval na to, že se prostřednictvím Google bylo možné dostat k informacím o aukci jeho domu, umístěným v novinovém článku z roku 1998. A že tím došlo k porušení jeho práv na ochranu soukromí.

Google v soudním sporu tradičně oponoval tím, že žádná osobní data nezpracovává, pouze zprostředkovává cestu, odkaz, k místu, kde jsou volně a legálně dostupné na Internetu. Samotný výsledek Google bude muset analyzovat, ale společnost vyjádřila zklamání nad rozhodnutím, které se dotýká jak vyhledávacích strojů, tak online vydavatelů.

Evropská Unie výsledek považuje za „čisté vítězství v ochraně dat Evropanů“. Alespoň takto se vyjádřila Viviene Reding. Dodala k tomu ještě navíc, že „společnosti se již nemohou schovávat za jejich servery umístěné v Kalifornii nebo kdekoliv jinde.„. Viviene Reding na svém postu v EU končí a uchází se o znovuzvolení.

K soudu se Google dostal v roce 2001 a uvedená žádost nebyla ojedinělá, španělský úřad na ochranu soukromí po Google žádal odstranění stovek online článků z vyhledávání. K Evropskému soudu se vše dostalo až poté, co Google čelil žádostem u soudu v Madridu. Tamní soud si ale vyžádal právě rozhodnutí od Evropského soudu.

Právo na zapomnění je a není dobré

Právo na zapomnění samozřejmě je na jednu stranu dobré, otázkou ale v tomto případě zůstává, proč by to měl být právě Google, který by se měl stát nástrojem pro „cenzuru“ nevhodných informací. V tomto konkrétním případě je navíc zřejmé, že pokud v roce 1998 vyšel o nějakém muži článek, tak je „právo na zapomnění“ spočívající ve vymazání odkazů z Google absurdní. Informace samotná stále zůstává existovat, stále existují původní výtisky novin, stále je někde na Internetu.

Vše je navíc ještě složitější tam, kde jde o „obyčejného“ člověka a osobu, které se dotýká veřejný zájem. Zatímco na obyčejného člověka se „právo na zapomnění“ vztahuje, na veřejně činné osoby nikoliv. Tam kde je veřejný zájem v zachování informace by se podobné žádosti o odstranění neměly setkat s pozitivním výsledkem. Otázkou ale zůstává, jak rozlišovat, kdy informace jsou ve veřejném zájmu a kdy nikoliv. A kdo to vlastně bude posuzovat.

Ve finále to celé nakonec působí tak nějak jako klasické „nevidím zlo neslyším zlo„. Evropský Unie uspokojí několikale
té proklamace o tom, jak lidé mají právo na digitální zapomnění, ale zásadní věc stále zůstane. Na data sice nebude Google smět ukazovat, ale ty budou přesto stále existovat.

Hyperlink, odkaz a případné porušování autorského práva v EU. Je v tom jasno či není?

Evropská Unie už také řešila otázku toho, zda odkazování je či není legální. A zjistila, že legální je. Poměrně zajímavé (a důležité) rozhodnutí Soudního dvora EU.

Byl to ve skutečnosti švédský soud, který se u Evropské Unie dožadoval rozhodnutí, zda odkazování může porušovat autorský zákon. A výsledek je rozhodnutí, které říká, že weby mohou odkazovat (linkovat) aniž by bylo nutné se dožadovat svolení vykonavatele autorských práv.

Přesněji řečeno : „Majitel internetové stránky může bez svolení nositelů autorského práva odkázat prostřednictvím hyperlinků na chráněná díla, která jsou volně přístupná na jiné internetové stránce .“ S výjimkou situace, kdy by případné odkazování obcházelo případné zpoplatnění (paywall) a také pokud by linkující za poskytování svých služeb vyžadoval platby.

Švédský spor se týkal tamního agregátoru zpráv (Retrieve Sverige) v lecčems se podobajícím Google News či Flipboardu a Göteborgs-Posten, který zveřejňuje články.

Soudní dvůr Evropské unie k rozhodnutí nakonec vydal i tiskovou zprávu, ve které je zmíněno i to, co bylo jedním z problémů sporu – Retrieve Sverige odkazy zveřejňoval tak, že vypadaly jako by nepocházely od odkazovaného webu. A v rozhodnutí pak najdete: „Tak tomu je i v případě, kdy uživatelé internetu, kteří kliknou na odkaz, mají dojem, že se jim dílo zobrazuje na stránce, na které se nachází odkaz.

Samotné rozhodnutí je ještě zajímavé tím, že odvolací soud ve Švédsku chtěl po evropském Soudním dvoru, aby rozhodl o tom, zda v tomto případě je o sdělování veřejnosti – pak by totiž takové nakládání bylo podmíněno svolením nositelů autorského práva. Soudní dvůr domněnku, že jde o sdělování veřejnosti potvrdil, ale připomíná že sdělování musí být určeno nové veřejnosti (tedy takové, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení).

Vzhledem k tomu, že díla nabízená na internetové stránce Göteborgs-Posten byla volně přístupná, uživatele internetové stránky společnosti Retriever Sverige je třeba považovat za součást veřejnosti, kterou novináři brali v potaz již při udílení svolení ke zveřejnění článků na stránce Göteborgs-Posten

Typologie sociálních aktivit uživatelů – Social Technographics Ladder

Social Technographics Ladder je užitečná pomůcka sloužící k pochopení toho, jak se lidé chovají na sociálních sítích (ale obecně i na Internetu). Pravidelně jej zveřejňují Forresteři.

Součástí studie Global Social Media Adoption In 2011 je i aktualizace typologie sociálních aktivit uživatelů – aktuální „rozložení sil“ můžete vidět v následujícím grafickém znázornění – zajímavém i tím, že obsahuje porovnání mezi USA a základními sedmi zeměmi EU. Tradičně platí, že mezi jednotlivými zeměmi můžete narazit na velké rozdíly, stejně tak jako jsou velké rozdíly mezi kulturami.

Pokud vás zajímá historický vývoj, podívejte se na následující tabulku – ta se týká USA a ukazuje na několik zajímavých trendů. Prvním zásadním je zmenšování se skupiny „neaktivních“, tedy těch co se do sociálních aktivit na internetu nezapojují. Obecně mají všechny skupiny stoupající tendenci, ale tradičně také platí, že nejméně roste počet těch, kdo v rámci sociálních aktivit něco vytvářejí. Největší růst můžete zaznamenat u skupiny těch, kteří se prostě přidávají (vstupují do sociálních sítí) ale nijak se neúčastní (ani tím, že by se stávali diváky).

Forresteři také upozorňují, že kulturní rozdíly mohou skutečně být značné – v Číně je 96% diváků a 76% tvůrců, něco co je v evropské kultuře nemyslitelné. Podobně je tomu v Indii, kde diváků je také 96%, ale tvůrců je ještě více, 80%.



Q4 2006

Q3 2008

Q4 2009

Q2 2010

Q4 2011

Creators

Tvůrci

13%

12%

24%

23%

24%

Conversationalists

Upovídaní



33%

31%

36%

Critics

Kritici

19%

37%

37%

33%

36%

Collectors

Sběratelé

15%

19%

20%

19%

23%

Joiners

Vstupovači

19%

35%

59%

59%

68%

Spectators

Divaci

33%

69%

70%

68%

73%

Inactives

Neaktivní

52%

25%

17%

19%

14%

Nezapomeňte, že řada lidí se řadi současně do více skupin – zejména tvůrci jsou součástí skupiny diváků. Ale i některé další skupiny se překrývají.

Další a starší příklady najdete v Infografika: Typologie uživatelů sociální médií (Velká Británie) a Social Technographics Ladder se dočkal nové verze. A leccos je jinak (USA, 2010)

Zdroj: The Global Social Takeover

V Apple vs. Samsung přituhuje, Galaxy Tab 10.1 zakázán v Evropě

Německý regionální soud v Dusseldorfu zakázal společnosti Samsung prodávat a propagovat Galaxy Tab 10.1 v Evropě (s výjimkou Nizozemí). Podobný zákaz se Apple podařilo prostřednictvím předběžného opatření soudu dosáhnout i v Austrálii.

Samsung minulý týden začal Galaxy Tab 10.1 prodávat ve Velké Británii a podle tamních prodejců jde o nejrychleji prodávající se tablet od uvedení Apple iPad 2.

Německý soud v předběžném rozhodnutí souhlasil s tím, že Samsung porušuje práva ohledně  intelektuálního vlastnictví Apple a zkopíroval prvky iPad 2. Samsung se proti předběžnému rozhodnutí může odvolat, ale do doby dalšího řízení se musí rozhodnutím soudu řídit. Vyjmutí Nizozemí z rozhodnutí soudu je způsobeno samostatným soudním řízením, které Apple v Nizozemí vede.

Zdroj: Kreise: Apple stoppt Vertrieb von Samsungs iPad-Konkurrent in Europa

FTC chystá antimonopolní šetření Google

Wall Street Journal uvádí, že FTC během několika dní zahájí antimonopolní šetření Google. Šetření by mělo podle WSJ být jedním z nejdůkladnějších, šetření, které kdy americké FTC provádělo.

Federal Trade Comission (FTC) se chystá vyšetřovat Google na základě tvrzení, že Google manipuluje s výsledky vyhledávání ve vlastní prospěch. Z obdobného důvodu (a na základě stížnosti Microsoftu) vyšetřuje Google i EU. Šetření FTC zahájí sérií civilních soudních obsílek.

Poslední velké antimonopolní šetření se týkalo Microsoftu, trvalo několik let a Microsoftu se sice podařilo vyhnout hrozbě v podobě rozdělení, ale vyšetřování výrazně ovlivnilo finanční výsledky i tržní pozice.

Google čelí obvinění ze zneužívání svého postavení hlavně pro zvýhodňování a přednostní zviditelňování vlastních služeb ve vyhledávání a využívání cizího obsahu bez svolení vlastníků.

Rozpoznávání obličejů Facebooku dalším útokem na soukromí

Evropská Unie zahájila šetření Facebooku, který celosvětově nasadil rozpoznávání obličejů při nahrávání fotografií. Pokud ve vámi nahrané fotografii najde kohokoliv z vašich přátel, automaticky vám doporučí ho ve fotografii označit.

Facebook ve velkém nasazuje rozpoznávání obličejů ve fotografiích a jak už u Facebooku je zvykem, tuto invazi do soukromí nasadil celosvětově, bez ptaní a automaticky. V nastavení soukromí sice můžete tuto funkčnost zakázat (Facebook pak nebude fotografie na nichž jste vidět předkládat k oštítkování), ale počáteční nastavení pro více jak 600 milionů uživatelů je – zapnuto.

Pokud máte v oblibě konspirace, tak je vám asi vcelku jasné, že Facebook je nástrojem tajných služeb a gigantická databáze stovek milionů fotografií identifikujících konkrétní osoby je rozhodně vítaným nástrojem.

Obdobná funkčnost, tedy rozpoznávání obličejů na fotografiích, je implementována v Google Picasa či Apple iPhoto. V obou případech ale je využití s Facebook nesrovnatelné – hlavně s ohledem na počty uživatelů Facebooku a množství fotografií, které již Facebook vlastní a využívá.

Označování přátel ve fotografiích bylo doposud výhradně manuální činnosti – pokud  jste někoho z přátel na fotografii chtěli identifikovat, označili jste ho. V nové podobě Facebook nabízí konkrétní přátele označené a označení (štítek) stačí pouze schválit. V principu tedy nic, co by se na Facebooku nedělo již řadu měsíců.

Označování na fotografiích se na Facebooku nelze bránit – lze pouze nastavit soukromí tak, aby se nikdo jiný než vy o označení nedozvěděl a každé označení ručně odebrat. S nástupem automatického označování tak můžete mít výrazně více práce a otázkou samozřejmě zůstává, zda si Facebook onu automatickou detekci „někde ve skrytu nepamatuje“.

Hlavním problémem nové funkčnosti Facebooku je klasický přístup Facebooku – plošné nasazení všem uživatelům, kteří musí tuto funkčnost vypnout, pokud ji nechtějí. Bez jakéhokoliv vysvětlení a oznámení.