Pirátství je kulturní příležitost, využijte ji

Pirátství je kulturní příležitost, využijte ji zní titulek článku Zachary Knighta na TechDirt.com. Věnuje se tomu, co většina rozumně uvažujících lidí dávno tuší a v některých případech i pochopili, že boj proti  pirátství k ničemu nevede. Podobného názoru je Daniel Cook v Opinion: Embracing piracy.

Podle Cooka je herní pirátství kulturní příležitost,  kterou je vhodné využít k tomu, aby vedla k příjmům a ziskům. Zmiňuje to, co se objevilo skoro ve všech médiích někdy minulý týden, tedy prohlášení šéfa Ubisoftu, že se setkávají s více než 90% mírou pirátství (a je to také jedním z hlavních důvodů,  proč řeší přechod na free-2-play model).

Cook uvádí, že pirátství je „zábavná aktivita“ a „bytí pirátem“ bylo součástí komunity. Přátelé prostě sdíleli hry stejně jako se sdílejí věci na Facebooku. Udělat kopii hry nic nestálo a samotné sdílení se stalo důvodem ke komunikaci. A také jako gesto.

‚Piracy‘ is a concept that only makes sense relative to old ways of thinking about games. We should all pursue better and bigger dreams. Let’s not lose more life to this lame, propaganda-ridden discussion. Yes, players love sharing, playing and talking about free games. What a wonderful (and powerful) thing. 

Pro velký komerční svět je, podle Cooka, ale pirátství svého druhu filosofický šok. Zmiňuje hlavní důvod, kterým je věčný rozpor mezi tím, že „krádež“ něčeho „nehmotného“ je těžko pochopitelná jako skutečná krádež. A moc tomu nepomáhají výrazy jako je „pirátství“, „padělání“ či „krádež duševního vlastnictví“. Svět uvyklý na prodávaní krabic na problém kopírování reagoval po svém, obviňováním zákazníků, nasazováním DRM, pronásledováním „pirátů“. Prakticky ale neexistuje případ,  kdy by se klasičtí velcí komerční hráči opravdu pokusili pirátství, onu „zábavnou aktivitu“, proměnit ve výhodu pro své podnikání.

Možná to ale není až tak beznadějné, protože již zmíněný free-2-play koncept napovídá, že se přeci jenom něco mění. A když už nic jiného, jde aspoň o rozumný pokus o nalezení nového obchodního modelu – založeného na tom, že v tomto modelu nakonec existuje zaručený zhruba stejně velký počet platících zákazníků, jako v případě klasického modelu prodeje „krabic se hrou“. A velkou příležitostí je to, že hráčům je umožněno si hru vyzkoušet předem, mnohdy i v jenom velmi málo omezené podobě. A zaplatit buď „později“, nebo si začít platit za věci, které jim poskytnout více zábavy a potěšení ze hry.

Poznámka: Když v létě Star Wars the Old Republic (SWTOR) nabídli možnost hrát zdarma (s omezením do patnácté úrovně postavy), vydal jsem se tuto další MMO vyzkoušet. A chytla mě někdy okolo desáté úrovně postavy natolik, že jsem si nakonec zaplatil tři měsíce hry, abych mohl vidět co všechno tvůrci ve hře vytvořili. Někdy na podzim SWTOR přejde tak jako tak na free-2-play.

Zachary Knight v prvním článku na TechDirt.com nakonec upozorňuje, že jde o aktivity jako je DRM, anti-pirátské inzeráty, vyhrožování pokutami, právníci a žaloby, které nakonec vedou k tomu, že zábavní (i herní) průmysl utrácí značné prostředky. A současně těmito aktivitami znechucuje a odrazuje platící zákazníky. Ti nakonec, paradoxně, mnohdy budou mít jednodušší život, pokud si hru „upirátí“.

Nebo, jak je už vcelku dlouho pravdou v hudebním či filmovém světě, si ten film či písničku prostě ukradnou. Protože jim nakonec nic jiného nezbývá, to co si chtějí koupit zpravidla ani koupit nejde. A v herním světě je „craknutá“ hra použitelnější, než originál s obtěžujícím DRM.

Infografika: Kde a jak posloucháme hudbu

Lab42 přináší zajímavý pohled na to, jakým způsobem vlastně posloucháme hudbu (a také odkud ji bereme). Samozřejmě základem všeho je to, že svět hudby změnil Internet k nepoznání. Věděli jste, že 56 % lidí poslouchá hudbu při vaření? Ale už jenom 36 % při práci? Nebo to, že zhruba 20 % lidí si platí za premiový přístup k webům s hudbou jako je Pandora, Spotify či Last.fm?

 

Zdroj: SOCIAL SOUND BYTES: MUSIC LISTENING & SHARING

Pirátství poškozuje vydavatele? Kdepak, hudební, filmový i knižní průmysl stále roste a roste a … roste

SOPA/PIPA zlikvidovány na poslední chvíli, místo nich se objevila ACTA, souběžně s ní vzniká TPPA. Vydavatelé i autoři prý trpí, pirátství je připravuje o peníze. Je ale tomu tak doopravdy? Jak ukazují čísla, vydavatelům se nikdy tak dobře nedařilo jako posledních několik let.

Svět zmítá hospodářská krize, recese a problémy, hudební, filmový a zábavní průmysl to nijak nepocítil. Roste, stále, nezastavitelně. Přesto se v boji proti „pirátství“ argumentuje ekonomikou a ušlými zisky a tím, jak pirátství poškozuje.

  • Hodnota nahrávacího průmyslu stoupla ze 132 miliard dolarů (2005) na 168 miliard dolarů (2010)
  • Podíl umělců v případě hudby stoupl o 16% na 16.7 miliardy dolarů
  • Příjmy z filmů v kinech stouply z 25.5 miliardy dolarů (2006) na 31.8 miliardy (2010)
  • Příjmy knižních vydavatelů stouply z 26.5 miliardy (2008) na 28 miliardy dolarů (2010)
  • Výdaje na zábavu coby podíl z příjmů stouply od 15% mezi rokem 2000 a 2008
  • Zaměstnanost v zábavním průmyslu vzrostla 20% v tom samém období
  • Zábavná průmysl jako takový vzrostl 66% mezi rok 1998 až 2010
  • Herní průmysl od roku 2000 (20 miliard) vzrostl na 80 miliard dolarů (odhad pro 2012)

Zdroj: Reeling from piracy? Copyright industries are doing booming business a The Sky Is Rising: The Entertainment Industry Is Large & Growing… Not Shrinking

5S – Moimir Papalescu aneb Miroslav Papež

Mojmir je … elektronický hudebník a skladatel. Kulturní barbar (já) ho poznal při práci na projektu Gutenberg. Pak jsem od něj dostal pár šílených CD s šílenou hudbou. S jeho jménem souvisí i věci jako Vanessa, Gun Dreams, The Nihilists, Magnetik a Die alten Machinen.

Stroje?

Mají duši.

Někdy mám pocit, že i my jsme stroje. A to nejen v tom negativním slova smyslu. Jde spíš o souvislost s určitými mechanizmy našeho chování. Bioroboti? V této souvislosti se mi často stane, že se uprostřed noci vzbudím silným, pronikavým, mechanickým zvukem, který zazní tam někde uprostřed mé hlavy. Podobá se výstražnému zvukovému znamení a je pravda, že se mi to nejčastěji stává v období, kdy jsem totálně vyčerpaný a potřebuju „dobít baterky“.  Dost často také se stroji komunikuju. Nejen se svými hudebními nástroji, ale třeba i se svým počítačem nebo autem. Ne slovy, ale myšlenkami. Je pravdou, že od té doby, kdy jsem s tím začal, mi málokterý z mých strojů – kamarádů „odešel“.

Retro?

Moimir Papalescu!

Jak čas běží, je retro čím dál větší móda, většině lidí nic jiného nezbývá, protože všechno už tu bylo. To u muziky platí dvojnásob, a proto si strašně vážím těch, kteří přijdou s něčím opravdu novým, stylotvorným. V tomto ohledu se toho ale po roce 2000 už moc neodehrálo.  Všechno progresivní se teď děje spíš v souvislosti s technologiemi. Nový může být v podstatě  už jen zvuk nebo „sound“, chcete-li. Už párkrát jsem se také setkal s tím, že moji hudbu někteří klasifikovali jako retro. Vždycky se usměju, protože to, co já dělám, je myslím naprosto autentické. Já sám jsem totiž retro. Samozřejmě, že žiju v dnešní době a používám i nové technologie, ale kořeny mám v 70. a 80. letech a jsem rád, že je to znát.

Steampunk?

Kult

Tenhle kult živí i romantika. Století páry muselo být opravdu šíleně vzrušující dobou. Najednou, téměř ze dne na den ten neuvěřitelný technologický pokrok – de facto skok od feudální společnosti k prvním hi-tech mašinám. To zaslouží velký obdiv, a proto logicky vznikl tenhle sci-fi žánr, který adoruje společnost a technologie založené na páře jakožto hlavním zdroji energie. A právě moje obliba tohoto žánru byla i důvodem, proč vzniklo album Wells, které jsme se skupinou Magnetik natočili jako poctu prvním sci-fi snílkům, mezi které kromě Julese Verna patřil i otec steampunku, H.G. Wells.

Penize?

Peníze nesmrdí

V souvislosti s penězi vidím i jiné aspekty, jak to v dnešní době funguje. Virtuální svět otevřel dveře dalšímu podnikání, ve kterém peníze hrají velkou roli. Jednoduché zadání platebního kódu umožní sledovat, co chcete. Smrt v přímém přenosu?  Žádný problém. Propast mezi realitou a elektronickým světem se tak nezadržitelně otvírá. Ať se nám to líbí nebo ne, peníze mají moc. Dokud ale žijeme v této společnosti, jsou peníze potřeba. Možná i proto mě vždy iritovaly řeči o tom, jak peníze smrdí, jak je lidé nepotřebují a jak dokáží žít bez nich. Kecy. Neznám nikoho takového. Na druhou stranu, samozřejmě prachy nejsou všechno.

Nosferatu?

Kamarád

Odmalička až dodnes jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav. Už jako malý kluk jsem byl fascinován obrázky z tohoto klasického němého filmu, jeden z nich jsem měl dokonce přišpendlený vedle postele, hned vedle Kissáků a Beatles. Takže hned po revoluci jsem si Murnauův film sehnal na VHS. Je potřeba také říct, že už na základní škole jsem doslova hltal upírskou literaturu. Jedna z mých nejoblíbenějších knih byla Carmilla od geniálního irského básníka a spisovatele Sheridana le Fanu, fascinující hororová novela o lesbické upírce, která inspirovala Brama Stokera k napsání Drákuly.  Možná i pod vlivem takové četby jsem v dětství míval sny, v nichž jsem byl jedním z nich. Proto jsem se upírů vlastně nikdy nebál

___________________________
5S aneb Pět Slov je pokus
. Pět slov položených jako otázka je ideální cesta jak se vyhnout složitému formulování otázek pro rozhovor. Riziko je v odpovědích. Zpovídaný může také zvolit pět slov jako odpověď. Takové je riziko. 5S představuje zajímavé lidi, zajímavé pro tazatele, který doufá, že budou zajímaví i pro čtenáře. A že o sobě poví něco zajímavého.