Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)

Mají výmysly, lži, propaganda a „fake news“ jako takové vliv na chování lidí? Spotřebitelů? Ovlivnila přítomnost fake news důvěryhodnost médií? Jak se projeví, když se značka propaguje vymýšleným (fake) obsahem? A kdy existence fake news exploduje do vlny všudypřítomné nedůvěry a podezírání? Nebo už k tomu došlo? Continue reading „Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)“

Média bojují kvantitou. Místo zaujetím čtenářů, tohle sociální sítě umí

Změna algoritmů zobrazován příspěvků na Facebooku (před lety a stále pokračující) a Twitteru i Instagramu (čerstvě v minulém) má jeden zásadní cíl, co nejdéle udržet uživatele u dívání se na další a další příspěvek. Nechme teď stranou, že druhý cíl je umožnit vybírat peníze za to, že příspěvek bude ukázán. Neřešme i to, že žádný z algoritmů není funkční, nenabízí věci, které lidi opravdu udrží a ukazují to i čísla – klesá čas trávený na sociálních sítích, klesá zapojení, tedy jasné vyjádření toho, že to příjemce zaujalo. Continue reading „Média bojují kvantitou. Místo zaujetím čtenářů, tohle sociální sítě umí“

Snaha EU možná přiměje Google i Facebook platit vydavatelům

Nejprve to byly bláznivé nápady Francie či Německa, sila lobbingu je ale donesla až na úroven EU. Toho společenství co zavedlo sušenkové souhlasy

Ve hře jsou autorská práva vs. Internet, ale také staré pořádky vs. nové. Zachování starých pořádků je na pořadu dne, zejména pokud jde o novinové vydavatele, kterým klesají vydané náklady, čtenosti i příjmy z reklamy. Hledají staronové cesty, kde získat peníze a stále jsou přesvědčeni, že by jimi Google či Facebook (a další jim podobní) měli platit za to, že zveřejňují odkazy na jejich články.

V září EU připravilo konzultaci k novým návrhům „reforem„, kde jeden ze zásadních bodů je právě to, že by autorské právo mělo být revidováno tak, aby zpravodajské agregátory, zveřejňující „výstřižky“ a upoutávající na novinové články, za něco takového měly platit.

Celé to na jedné straně je tak trochu založené na reálném problému. Facebook a Google nevytvářejí žádné reálné hodnoty v podobě textů, článků či obsahu. Pouze si berou cizí obsah, ať už přímo (Zprávy Google) nebo sdílením od uživatelů (Facebook) a vydělávají na něm. Obalují ho reklamou a příjmy si ponechají, původním tvůrcům nevyplatí ani halíř. Google i Facebook jsou navíc s internetovou inzercí tak úspěšní, že „ohrožují“ ostatní typy inzerce. Té v tisku se navíc daří ne příliš dobře.

Ohrožení demokracie

Podle EU je případné ohrožení existence médií ohrožením pluralismu, demokratické debaty a kvality informací. Opět v zásadě pravda, byť je otázkou, proč právě tohle omezují hlavně média sama a proč je tolik nedemokratických médií a ještě více médií plněných nekvalitou tvořenou jenom proto, aby na „něco“ lidé klikali. Budiž

Evropská Unie si představuje, že by nová podoba autorské práva dala tvůrcům obsahu exklusivní právo rozhodovat o tom, jak je jejich dílo použito. Týkalo by se to i oné „reprodukce“, kterou Google či Facebook využívá. Což u Zpráv Google vypadá přijatelně, ale u obsahu sdíleného uživateli na sociální sítě už podstatné méně.

Aby toho ještě nebylo málo, opět je na stole otázka prodloužení doby ochrany, kde vydavatelé chtějí prodloužení na padesát let, zatímco Evropská komise hovoří o jednom až pěti letech. Rozumné, protože představa padesáti let ochrany zprávy z novin vypadá jako poněkud absurdní. Diskutabilní i problematické jsou i otázky „přeshraničního“ uznávání práv a trvání těchto, také v souvislosti se zpravodajstvím.

Dobrovolně povinné na všechny strany

Celé by to nakonec mohlo vypadat tak, že vydavatelé budou moci (nikoliv muset) žádat od digitálních zprostředkovatelů jako je Google či Facebook placení za využití jejich „textů“.

Ti budou moci souhlasit, případně odmítnout. Stane-li se to druhé, tak možná konečně vydavatelé pochopí, že přijít o poměrně zásadní zdroj návštěvnosti se nevyplatí. Pro příklad totiž není potřeba chodit daleko, když přesně toto zkusilo Španělsko, tak Google platit nezačal a vyřadil tamní média ze Zpráv Google. Výsledný zásadní propad v návštěvnosti přiměl vydavatele k velmi rychlé změně názoru. Totéž se stalo v Německu

Součástí nové legislativy by měla být i povinnost pro platformy sdílející videa či hudbu, aby zajistily proplácení podílu na příjmech vlastníkům práv, tedy něco co například umožňuje YouTube. Ale také něco, na co si hudební i filmoví držitelé práv stále ztěžují, výši podílu totiž nepovažují za odpovídající.

Trendy Facebooku byly opět v problémech. Zviditelňují konspirační teorie

2016-09-11-11_00_04-uzivatel-isabelle-chapman-na-twitteru_-youre-right-facebook-computers-can-toPlné ruce práce s mazáním historické fotografie z Vietnamu asi mají vliv na Trendy. Objevují se tam opět další nesmysly. Třeba mastrubace s McChicken.

Pokud ještě nedávno bylo možné nevyváženost předkládaný „trendů“ na Facebooku možné svádět na zpravodajský tým, tak dnes už to nepůjde. Všichni lidé dostali padáka a Trendy jsou dnes plně v režii algoritmů. Takže se nemůžeme divit tomu, že se tam objevují větší a větší nemysly.

S blížícím se 9/11, tedy útokem teroristů na USA, se do popředí zájmu sdílečů dostaly, jak jinak, konspirační teorie. A protože algoritmus neumí přemýšlet a jediné co ho zajímavá jsou počty (či frekvence) sdílení, tak se do popředí dostal konspirační článek z britského tabloidu. Tvrdící, že dvojčata byly „řízená demolice“.

Článek v DailyStar.co.uk je typická změt bulvárních nesmyslů. Odvolává se navíc na „video“ od „inženýrů“, které má dokázat, že Dvojčata byla opatřena bombami, které měly zajistit demolici.

Algoritmu pro Trendy se tak podařilo vyzdvihnout falešný článek týkajíc se vyhození novinářky, ale také třeba „virální“ video muže masturbujícího s hamburgerem od McDonalds. V den uvedení nových produktů od Apple se do Trendu dostal satirický web dělají si legraci ze Siri.

Omlouva Marka Zuckerberga prozatím nedorazila. A jeho původní vysvětlení, že „… jsme technologická společnosti, nejsme mediální společnost. Vytváříme pomůcky, neprodukujeme žádný obsah“ asi moc nepomůže.

Sdílíte nesmysly a věříte lžím? Vědci tvrdí, že to souvisí s nízkou inteligencí

Pokud vás ohromují citáty, tak velmi pravděpodobně věříte v konspirace a paranormální jevy. A jak to tak vypadá, pořídit si účet na sociální síti co generuje citáty je zaručená cesta k úspěchu.

pablo (1)

Vědecká studie možná docela dobře vysvětluje, proč váš Facebook zaplavují přátele odkazy na nesmyslné lživé články a nedokáží s tím přestat. Prostě trpí nízkou inteligencí. Vedle toho jsou navíc méně schopní reflexe. A samozřejmě věří v konspirační teorie, paranormálno a alternativní medicínu.

Vlastně je to docela logické, jen jste si to možná nechtěli připustit. To že máte mezi přáteli inteligenčně méně schopné jedince a proto jsou jejich profily plné konspirací, výmyslů a lží. Pokud to chcete číst věděcky, tak  v On the reception and detection of pseudo-profound bullshit (PDF).

Studie převedla i to, že stačí dát dohromady v zásadě zcela náhodná slova, tak aby to vypadalo dobře a dostaví se výsledek. Jako jeden z příkladů je uváděno „Hidden meaning transforms unparalleled abstract beauty.“ (což si asi můžeme přeložit jako „skrytý význam transformuje bezkonkurenční abstraktní krásu“ a jak správně tušíte, neznamená to vlastně vůbec nic).

pablo (2)

Součástí ověřování bylo i vytvoření webu pod názvem New Age Bullshit Generator schopné vytvářet podobně náhodné (ale o to lépe vypadající) citáty, či, chcete-li, aforismy. Tři stovky testovaných lidí poté hodnotili vygenerované citáty z hlediska hloubky na škále od jedné do pěti. Průměr 2.6 ukazuje, že je lidé považují za dostatečně hluboké a berou je vážně. Přes čtvrtinu dotazovaných ale dával skóre tři a více.

Zlomyslnost vědců šla ještě dál, snažila se zjistit, jestli lidé dokáži odhalit nesmysly a výmysly. Použili k tomu dokonce i tweety z účtu Deepaka Chopry, ale také také předchozí sadu počítačově generovaných výmyslů. Výsledek nepřekvapil, testovaní nedokázali v řadě případů vůbec rozlišit mezi výmyslem a realitou.

pablo (3)

Třetí část test kombinovala známé a populární citáty a moudra s nudnými, ale faktickým prohlášeními (například „nově narozené děti vyžadují neustálou pozornost“ vs. „mokrý člověk se nebojí deště“). Ukázalo se, že větší hloubku přikládají testovaní právě oněm známým a populárním moudrům.

V závěrech nakonec studie dochází k tomu, že ti co jsou více náchylní k nesmyslným a vymyšleným tvrzením mají nižší schopnost reflexe, nízké kognitivní schopnosti (verbílní a fluidní inteligenci) a snadno se nechají zmást a vtáhnout do konspirací. Včetně toho, že daleko více věří v náboženské či paranormální záležitosti a alternativní medicínu.

Vědci také upozorňují, že Internet s instantní komunikaci (a sociálními sítěmi) je základem k tomu, proč jsou lidé vystavení působení nesmyslů a lží více než kdy předtím.

Reuters v roce 2015 zakázali fotografům dodávat RAW fotografie, jak to asi dopadlo?

Žádné RAW fotografie, řekli v roce 2015 v  Reuters. Fotografie mají odpovídat realitě, tvrdili. Překvapivé rozhodnutí, tedy pro některé

Fotografie pro Reuters jedině v JPEG podobě, žádné RAW. To prý proto, že fotografie mají ukazovat realitu, tedy pokud jde o hlavní důvod. Zákaz jde tak daleko, že fotografie musí být pořízeny a uloženy do JPEG podoby přímo ve fotoaparátu.

Podle Reuters je RAW formát příliš snadno manipulovatelný, ale také znamená zbytečné zdržení. V zpravodajství o aktuálních událostech je důležitá rychlost. Ale právě nutnost následné úpravy je v Reuters nejspíš zásadní důvod, spíše než to, že fotografie mají být realistické, žurnalistické a mají ukazovat realitu. Požadavek na konec RAW se týkal podle původního zdroje hlavně freelancerů, ale další zdroj hovořil o tom, že by se měl týkat i profesionálů fotících přímo pro Reuters.

Částečně překvapivé rozhodnutí, které má ale poměrně letitý základ v podobě nikdy nekončících diskuzí o tom, nakolik úpravy fotografií ovlivňují výsledné vyznění. Což v případě žurnalistiky je poměrně zásadní otázka. Pro fotožurnalistiku, tedy alespoň tu striktní, vždy platilo zásadní pravidlo, že fotografie mají procházet co nejmenším množstvím úprav. Pro uměleckou fotografii či módní fotografii může něco takového být velmi podstatné (viz například RAW vs. JPEG. Why your photos NEED to be shot in RAW.), ale pro žurnalistiku, který by spíše měla působit „surovostí“ a realističnosti to může být skutečně nežádoucí.

RAW podoba, což je vlastně kompletní záznam všeho ze samotného senzoru, navíc umožňuje změnit původní fotografii aniž by bylo snadno zjistitelné, že k nějaké zásadní změně došlo. V minulosti tohle vše vedlo i například k tomu, že do foto soutěží je v řadě případů vyžadováno poskytnutí jak konečně fotografie, tak RAW originálu.

Pokud se chcete podívat jakým způsobem má Reuters zpracované pokyny a požadavky na fotografie a žurnaslistiku, zkuste A BRIEF GUIDE TO STANDARDS, PHOTOSHOP AND CAPTIONS a The Trust Principles. Nutno dodat, že je to hodně zajímavé čtení.

2016-08-04 20_24_01-Thomson Reuters (@thomsonreuters) _ Twitter

Jak to celé nakonec dopadlo? Těžko říci, od listopadu 2015, kdy médii proběhla informace o zákazu RAW je ticho. Žádné informace o tom zda se zákaz podařilo plošně (u Reuters) uplatnit. Žádné vyhodnocení toho, zda to něčemu opravdu prospělo.

Nejčastější důvod blokace reklamy? Příliš reklamy a otrávení reklamou

Proč si lidé pořizují blokátory reklamy na Internetu? Nejvíce proto, že už mají dost záplavy reklamy, která se na ně Internetu valí a i toho, jak se na ně valí. V níže uvedené tabulce najdete dokonce i Česko, kde toto je důvodem v 75 %  případů a nelze se moc divit. Čeští vydavatelé tak silně tlačili na pilu s obalováním všech stránek reklamou, že to dotáhli takhle daleko.

Na druhém místě jsou obavy ze ztráty soukromí, tedy to, že uživatele pronásledují inzeráty po internetu kam se hne (v Česku 41 %). Na třetím místě najdete snahu urychlit natažení stránek, což je řešitelné už tí, že se vydavatelé a servery na Internetu začnou chovat tak, aby napomohli odstranění prvního zásadního důvodu (v Česku tento důvod uvádí 39 % lidí).

2016-07-02 14_13_17-Chart_table from_ Here Are the Top Reasons Why News Consumers Install Ad Blocker

Čtvrtý a pátý důvod je přitom dost vzdálený předchozím, tedy ušetřit data na mobilním telefonu (13% podíl v Česku), což je nakonec poměrně logické. Mobilní verze webů nejsou obaleny reklamou a na mobilu se prohlížeč moc nepoužívá. Poslední důvod, tedy ušetřit baterii (10 % podíl v Česku) souvisí s předchozím a týká se hlavně mobilů. Ušetřit baterii laptopu mimochodem můžete poměrně dost, pokud vyhodíte Flash. Ale to už víme dlouho.

Via Here Are the Top Reasons Why News Consumers Install Ad Blockers a hlavně Reuters a Digital News Report (PDF)

Masmédia jsou mrtvá, kam se bude ubírat žurnalistika?

Death to the Mass řeší, že veřejnost už nelze brát jako jednu univerzální „masu“, Nelze k ní přistupovat s „jednou věcí hodící se pro všechny“ přístupem, který fungoval v minulosti. V Mass media is over, but where does journalism go from here?  se ještě navíc ptají, jak bude možné financovat žurnalistiku v době, kdy je svět ovládaný Facebookem a Google. Celé je to tak trochu o tom, že je to Facebook kdo převzal rozhodování o tom, co uvidíme a neuvidíme, zatímco dříve to dělala média. A dá se říci, že k tomu měla přeci jen více kvalifikace, než Facebook. Continue reading „Masmédia jsou mrtvá, kam se bude ubírat žurnalistika?“

Čeští vydavatelé vyhlásili válku blokátorům inzerce. Svědčí to o tom, že stále nic nepochopili

Srdceryvné upomínky toho, že oni přece musí z něčeho žít. Občas tak trochu výhrůžky, že když si nevypnete AdBlock, tak nedostanete obsah. Začalo to čerstvě dělat iHNed.cz i iDnes.cz. Možná ještě pár dalších serverů, možná si to dokonce nechali outsourcovat, aby ten skript měl správně. Jedno je ale vidět. Nepochopili. Stále nepochopili. A jediné co dělají je, že si pod sebou podřezávají větev.

2016-06-02 14_09_18-Zprávy iDNES.cz – Přehled nejnovějších událostí z domova i ze světa

Stránky obalené reklamou, která o dva řády převyšuje obsah. Všechno se to natahuje dlouho desítky sekund, bliká to, znemožňuje to čtení, na mobilním připojení vás natažení pár desítek stránek z těchto serverů může připravit o kompletní FUP (jasně, ten trapný základní, ale to asi operátoři dělají schválně). Prodávají každý volný prostor, který jde vymyslet. Do neprodaného rvou viry, malware, podvodnou inzerci.

Říkají tomu obchodní model: Založené je to na likvidaci čtenáře, znemožňování čtení, vyčerpání FUP, zásadním bezpečnostním riziku, protože nikdy nevíte co chytíte a na který podvodný inzerát se necháte nachytat.

Vydrželo jim to přes pět let, než se zlomek jejich čtenářů začal bránit. Zlomek, tak malý, že je to bezvýznamné. Zlomek, co se brání selektivně, tam kde jim nic jiného nezbývá. A místo toho aby se vydavatelé chytili za nos, napravili všechny ty hrůzy co mají na stránkách, tak vymysleli hrůzy další.

A víte co je na tom nejlepší? Na iDnes.cz nepotřebujete chodit. Jeden článek ze sta má nějakou skutečnou hodnotu, zbytek jsou hlouposti, zábava, koniny, věci co jsou všude jinde. Ale co hlavně, nepotřebujete to k životu, nemá to žádnou hodnotu.  Jen tak dál.

Nejzábavnější na tomhle všem je, že se tihle vydavatelé připraví o významnou část návštěvnosti. Ne u těch lidí co tam občas zajdou s blokátorem, ti tu návštěvnost netvoří. Velmi často ale sdílí články dál, což teď přestanou dělat. Jen tak dál. Jen se připravte o zásadní návštěvnost ze sociálních sítí.