Evropský soud: Lidé mají právo být zapomenuti (Googlem)


Nejvyšší evropský soud v úterý rozhodl, že lidé mají právo požádat Google o odstranění citlivých informace z výsledků vyhledávání

Rozhodnutí Nejvyššího evropského soudu může a nemusí být rozhodující pro další vývoj v otázkách ochrany soukromí, práva na soukromí a hlavně, zodpovědnosti vyhledávače za to, že zprostředkoval cestu k informacím někde uloženým. Trošku ne zcela jasné je, že soud klade Google za povinnost odstranit odkazy na informace, které jsou „neaktuální“ nebo „považované za irelevantní“.

V rozhodnutí navíc zaznělo, že „operátor internetového vyhledávacího stroje je zodpovědný za zpracování osobních údajů (dat), které se objeví na webových stránkách zveřejněných třetími stranami„. Skoro tradičně by se tak dalo říci, že soud možná nechápe jak funguje internet (natož vyhledávače). Nebo že možná chápe, ale nedochází mu, že není dost dobře možné identifikovat zda zpracovávaná data jsou či nejsou osobní.

K soudu se vše dostalo na základě stížnosti ze Španělska, kde si kdosi který si stěžoval na to, že se prostřednictvím Google bylo možné dostat k informacím o aukci jeho domu, umístěným v novinovém článku z roku 1998. A že tím došlo k porušení jeho práv na ochranu soukromí.

Google v soudním sporu tradičně oponoval tím, že žádná osobní data nezpracovává, pouze zprostředkovává cestu, odkaz, k místu, kde jsou volně a legálně dostupné na Internetu. Samotný výsledek Google bude muset analyzovat, ale společnost vyjádřila zklamání nad rozhodnutím, které se dotýká jak vyhledávacích strojů, tak online vydavatelů.

Evropská Unie výsledek považuje za „čisté vítězství v ochraně dat Evropanů“. Alespoň takto se vyjádřila Viviene Reding. Dodala k tomu ještě navíc, že „společnosti se již nemohou schovávat za jejich servery umístěné v Kalifornii nebo kdekoliv jinde.„. Viviene Reding na svém postu v EU končí a uchází se o znovuzvolení.

K soudu se Google dostal v roce 2001 a uvedená žádost nebyla ojedinělá, španělský úřad na ochranu soukromí po Google žádal odstranění stovek online článků z vyhledávání. K Evropskému soudu se vše dostalo až poté, co Google čelil žádostem u soudu v Madridu. Tamní soud si ale vyžádal právě rozhodnutí od Evropského soudu.

Právo na zapomnění je a není dobré

Právo na zapomnění samozřejmě je na jednu stranu dobré, otázkou ale v tomto případě zůstává, proč by to měl být právě Google, který by se měl stát nástrojem pro „cenzuru“ nevhodných informací. V tomto konkrétním případě je navíc zřejmé, že pokud v roce 1998 vyšel o nějakém muži článek, tak je „právo na zapomnění“ spočívající ve vymazání odkazů z Google absurdní. Informace samotná stále zůstává existovat, stále existují původní výtisky novin, stále je někde na Internetu.

Vše je navíc ještě složitější tam, kde jde o „obyčejného“ člověka a osobu, které se dotýká veřejný zájem. Zatímco na obyčejného člověka se „právo na zapomnění“ vztahuje, na veřejně činné osoby nikoliv. Tam kde je veřejný zájem v zachování informace by se podobné žádosti o odstranění neměly setkat s pozitivním výsledkem. Otázkou ale zůstává, jak rozlišovat, kdy informace jsou ve veřejném zájmu a kdy nikoliv. A kdo to vlastně bude posuzovat.

Ve finále to celé nakonec působí tak nějak jako klasické „nevidím zlo neslyším zlo„. Evropský Unie uspokojí několikale
té proklamace o tom, jak lidé mají právo na digitální zapomnění, ale zásadní věc stále zůstane. Na data sice nebude Google smět ukazovat, ale ty budou přesto stále existovat.

Hyperlink, odkaz a případné porušování autorského práva v EU. Je v tom jasno či není?

Evropská Unie už také řešila otázku toho, zda odkazování je či není legální. A zjistila, že legální je. Poměrně zajímavé (a důležité) rozhodnutí Soudního dvora EU.

Byl to ve skutečnosti švédský soud, který se u Evropské Unie dožadoval rozhodnutí, zda odkazování může porušovat autorský zákon. A výsledek je rozhodnutí, které říká, že weby mohou odkazovat (linkovat) aniž by bylo nutné se dožadovat svolení vykonavatele autorských práv.

Přesněji řečeno : „Majitel internetové stránky může bez svolení nositelů autorského práva odkázat prostřednictvím hyperlinků na chráněná díla, která jsou volně přístupná na jiné internetové stránce .“ S výjimkou situace, kdy by případné odkazování obcházelo případné zpoplatnění (paywall) a také pokud by linkující za poskytování svých služeb vyžadoval platby.

Švédský spor se týkal tamního agregátoru zpráv (Retrieve Sverige) v lecčems se podobajícím Google News či Flipboardu a Göteborgs-Posten, který zveřejňuje články.

Soudní dvůr Evropské unie k rozhodnutí nakonec vydal i tiskovou zprávu, ve které je zmíněno i to, co bylo jedním z problémů sporu – Retrieve Sverige odkazy zveřejňoval tak, že vypadaly jako by nepocházely od odkazovaného webu. A v rozhodnutí pak najdete: „Tak tomu je i v případě, kdy uživatelé internetu, kteří kliknou na odkaz, mají dojem, že se jim dílo zobrazuje na stránce, na které se nachází odkaz.

Samotné rozhodnutí je ještě zajímavé tím, že odvolací soud ve Švédsku chtěl po evropském Soudním dvoru, aby rozhodl o tom, zda v tomto případě je o sdělování veřejnosti – pak by totiž takové nakládání bylo podmíněno svolením nositelů autorského práva. Soudní dvůr domněnku, že jde o sdělování veřejnosti potvrdil, ale připomíná že sdělování musí být určeno nové veřejnosti (tedy takové, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení).

Vzhledem k tomu, že díla nabízená na internetové stránce Göteborgs-Posten byla volně přístupná, uživatele internetové stránky společnosti Retriever Sverige je třeba považovat za součást veřejnosti, kterou novináři brali v potaz již při udílení svolení ke zveřejnění článků na stránce Göteborgs-Posten

GettyImages a 35 milionů obrázků zdarma? Ale kdeže.

Oznámení o zpřístupnění 35 milionů obrázků a oslavné ódy v dalších médiích skoro vypadaly, jako když se Getty Images rozhodlo k revolučnímu kroku a pochopilo, že bojovat s „tím Internetem“ dost dobře nejde. Sen se ale rychle rozplynul, Getty Images neumožní použít fotografie zdarma ani volně (a ani pro web). Všechno to má několik podstatných háčků.

Tím prvním je, že abyste mohli použít fotografii od Getty Images, musí to být za nekomerčním účelem – což je samozřejmě logické, protože proč by komerční subjekty neměly za fotografie platit. Otázkou je, jak se vlastně ten nekomerční účel pozná.

Tím druhý je, že vlastně nemůžete použít žádnou fotografii, na svůj web musíte umístit IFRAME s fotografií. GettyImages tak poskytuje protislužbu  podobě reklamy. A své případné návštěvníky samozřejmě vystavujete sledování třetí stranou a pomáháte dalšímu sběru údajů.

Podmínky užití

Jak už to tak bývá, málokdo si přečte podmínky užítí a nejspíš už vůbec ne podmínky ochrany soukromí. Na podmínkách užití je zajímavé, že je je podle nich stále zakázáno vkládat cokoliv z Getty Images do rámců i odkazovat (bez předchozího  písemného souhlasu). Naštěstí ale můžete (budete muset) předpokládat, že když už vám oni sami vygenerují příslušný IFRAME, tak to znamená souhlas – který je tak trochu podpořen odstavci o „Embedded Viewer“.

A zde narazíte na další podstatný problém – Getty Images kdykoliv již „zabudované“ obrázky může znepřístupnit. Samotné takto využívané obrázky mohou být využity pouze pro redakční obsah (což je přímo určeno jako vztahující se k událostem, které jsou zaznamenáníhodné nebo ve veřejném zájmu). Je samozřejmě zakázáno je využívat ke komerčním účelům (inzerce, propagace, prodej zboží, sponzoring atd) a samozřejmě v jakékoli nezákonné souvislosti.

Getty Images v Podmínkách dále správně upozorňují, že jejich kód bude shromažďovat informace o návštěvnících. A také, že tam mohou zobrazovat inzerci nebo nějak „jinak monetizovat“ využití, aniž by vám za to platili.

Co z toho plyne

Plyne z toho, že použití Getty Images fotografií je velmi omezené. Jednak na velmi málo obsahu, kde je možné fotografie bezpečně využít. Ale hlavně fotografie vůbec nebudete mít k dispozici a do stránek si musíte nasadit kód, který navíc bude sledovat vaše návštěvníky a moci si zobrazovat a dělat co chce. Včetně možných bezpečnostních rizik.

Getty Images mimochodem (prý) například tvrdí, že Pravidla povolují užití i u webů, které jsou financovány z reklamy, ale bral bych osobně toto jako lidovou tvořivost mluvčí společnosti, protože pak je zde jasný rozpor – jde o použití ke komerčním účelům.

Osobně jsem narazil na další problémy v okamžiku, kdy se vydám hledat dostupné fotografie. Getty Images poskytnutý vyhledávací dotaz totiž zobrazuje řadu fotografií, které zcela určitě zdarma použitelné nejsou. A je poměrně obtížné najít takové, které onen slíbený „EMBED“ umožní. A to jestli to možné je, se dozvíte až po zobrazení symbolu [<>] pod obrázkem.

Samotný vygenerovaný kód pak vypadá například takto:

Embed from Getty Images

Bohužel generátor neumožňuje nastavit žádné parametry (ani šířku či výšku). A jak si můžete vyšimnout, tak je v něm stejně chyba – není tam http: na začátku adresy (byť to je validní coby relativní, důvěru k tomu nemám, ale ještě víz poznámka níže) . Výsledek na webu pak obsahuje nejenom obrázek, ale také  ještě další prvky – sdílení na Twitter, Tumblr a odkaz na generátor kódu pro embed. A samozřejmě volání dalšího JS kódu, včetně JQuery.

Embed from Getty Images

 Co k tomu dodat na závěr? Getty Images vytěžila z poskytnutí-neposkytnutí 35 milionů fotografií skvělé PR a zviditelnění. V některých případech samozřejmě takto „poskytnuté“ fotografie využití najdou, ale řešení je příliš komplikované, složité a rizikové.

Poznámka k tomu // místo http:// – mělo by to být funkční (viz zde někde v sekci 4)  a snad tím i jde obejít to, aby to fungovalo spolehlivě jak v http, tak v https. Osobně tomu moc nevěřím a ani si nejsem moc jist, proč tohle Google i ostatní většinou obcházejí pomocí skriptingu volícího správný protokol. Ale třeba už to fakt pokročilo tak daleko, že to je 100% spolehlivé.

Infografika: 5 tipů, jak přežít nový občanský zákoník

Snad omluvíte infografiku na jiné téma, než čistě IT/C, ale je škoda neukázat další infografiku z české dílny. A může se samozřejmě hodit, protože změny občanského zákoníku se dotknou většiny z nás.

K infografice ještě dodám z doprovodného mailu: „Autoři z Advokátní kanceláře Moštěk se zabývají právním poradenstvím spojeným s problematikou nového občanského zákoníku, proto se neváhejte kdykoliv ozvat s dotazy.

MEGA šifrováním souborů nechrání vás, hlavně sebe. Uživatele chránit nebude

Až se vydáte na kariéru softwarového, hudebního či filmového piráta prostřednictvím nového cloudového úložiště od Kima Dotcoma, tak pouze pamatujte na to, že silné řeči o soukromí spojené s tímto serverem jsou hlavně reklamní slogan. Pokračování Megauploadu šifrováním souborů na „vaší“ straně chrání především sebe, nikoliv vás, uživatele.

O co jde v případě šifrování u MEGA?

Vaše heslo je použito pro zašifrování ukládaného souboru před odesláním do cloudového úložiště – MEGA o vámi ukládaných datech ví pouze to, jak se jmenují. A samozřejmě také odkud jste je nahráli (vaše IP adresa a jakékoliv další identifikační údaje). Chrání se tak před zákonem, na základě kterého by mohlo dojít k tomu, že by někdo po MEGA chtěl aby aktivně řešili nahrávání nelegálního obsahu. Pokud si z MEGA budete „své“ soubory stahovat, budete také stahovat zašifrovaný soubor – rozšifrování proběhne opět až na vašem počítači.

Jednoduché, efektivní a samozřejmě nijak revoluční. Šifrování obsahu není vlastnost pouze MEGA, je používána i jinými úložišti. Nikoliv ale bez rizika – stačí aby kdokoliv získal vaše heslo a dostal se tak k obsahu vašich souborů. Což MEGA nebude, vaše heslo nezná (a dávejte si dobrý pozor na to, abyste ho neztratili). Samozřejmě nezapomínejte na to, že MEGA v případě požadavků na identifikaci nebude mít nejmenší zábrany vydat vše co o vás a vašem účtu ví (až na jeho obsah, který bez klíče k dešifrování bude k ničemu).

Jak je to se sdílením souborů s dalšími lidmi?

Důležitá věc, na kterou rozhodně nezapomínejte je, že abyste soubor mohli sdílet, tak máte dvě možnosti – získat odkaz na sdílení,  který umožní stáhnout zašifrovaný soubor. Nebo, druhá varianta, získat odkaz na sdílení obsahující dešifrovací klíč – ten bude umožňovat stáhnout nahraný soubor. Pokud se rozhodnete sdílet soubory s celým světem s pomocí druhé varianty, tak je to samozřejmě podstatně rizikovější varianta (za předpokladu, že tento odkaz vyvěsíte někam vyloženě veřejně). Odpovídající víceméně tomu jak fungoval původní Megaupload. A samozřejmě také jak fungují další cloudová úložiště umožňující sdílení.

MEGA nakonec v rámci aktuálně platného práva bude muset pouze reagovat na DMCA požadavky týkající se konkrétních odkazů – pokud bude důsledně odstraňovat všechny odkazy na „nasdílené“ soubory na které si budou „vlastníci práv“ stěžovat, může (teoreticky) být zcela v bezpečí před případnými právními problémy.

Uživatel je a bude pirát

Až se tedy rozhodnete využívat MEGA, tak pamatujte na to, že MEGA šifrováním chrání samo sebe, v řádném případě nemá zájem o ochranu uživatele. Pokud tedy na MEGA budete nahrávat nelegální obsah, tak MEGA o tom neví vůbec nic. Ze samotného jména souboru nic vyvozovat nemůže a k obsahu souboru se dostat také nemůže. Nemůže se dostat ani k vašemu dešifrovacímu klíči, stejně tak neví jaké vlastně máte heslo.

Je samozřejmě „ve hvězdách“ jak tohle vše dopadne. Jak dopadne Kim Dotcom v kauze původního Megauploadu. A jak vše bude pokračovat u nového MEGA. Jaké právní kličky se najdou. Ale i jaké bezpečnostní chyby se objeví.

Infografika: Co je zač TPP a proč se bát stejně, jako v případě ACTA

TPP (TPPA), Trans Pacific Partnership Agreement, je „další ACTA“. Snaha svázat svět představou USA o tom, jak řešit autorská práva (a vůbec práv) vznikla prakticky zároveň s ACTA. A už v době vznikajícího odporu proti ACTA bylo jasné, že právě TPP bude dalším, totožným problémem.

Zdroj: Electronic Frontier Foundation a What is wrong with the Trans-Pacific Partnership (TPP)

Pinterest reaguje na problémy s autorským právem. META značkou *

Pinterest, nová sociální síť, je silně kritizována pro velmi laxní přístup k autorskému právu. Pokud uživatelé cokoliv na svůj účet na www.pinterest.com „pověsí“, služba stáhne originální obrázek a umístí jej přímo na server Pinterestu. Problém poměrně obtíženě řešitelný. A nová META značka asi řešením nebude.

A protože tento tip vznikl v února 2012, je čas ho aktualizovat a doplnit, ale také přestěhovat. Nově vše najdete v TIP#244: Jak zabránit Pinterestu aby připínal a stahoval moje fotografie? na @365tipů.