Jak spotřebitelé věří online informacím (infografika)

Jak spotřebitelé věří online informacím (infografika) je založené na studii věnující se klíčové otázce. Čím méně lidé věří informacím, které nalézají online, tím horší dopady to bude mít i pro podnikání. Výsledky ze studie viz Dodging Deception & Seeking Truth Online [Survey Results]

Pokračovat ve čtení „Jak spotřebitelé věří online informacím (infografika)“

Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)

Mají výmysly, lži, propaganda a „fake news“ jako takové vliv na chování lidí? Spotřebitelů? Ovlivnila přítomnost fake news důvěryhodnost médií? Jak se projeví, když se značka propaguje vymýšleným (fake) obsahem? A kdy existence fake news exploduje do vlny všudypřítomné nedůvěry a podezírání? Nebo už k tomu došlo? Pokračovat ve čtení „Způsobily fake news změnu v chování? (infografika)“

Reuters v roce 2015 zakázali fotografům dodávat RAW fotografie, jak to asi dopadlo?

Žádné RAW fotografie, řekli v roce 2015 v  Reuters. Fotografie mají odpovídat realitě, tvrdili. Překvapivé rozhodnutí, tedy pro některé

Fotografie pro Reuters jedině v JPEG podobě, žádné RAW. To prý proto, že fotografie mají ukazovat realitu, tedy pokud jde o hlavní důvod. Zákaz jde tak daleko, že fotografie musí být pořízeny a uloženy do JPEG podoby přímo ve fotoaparátu.

Podle Reuters je RAW formát příliš snadno manipulovatelný, ale také znamená zbytečné zdržení. V zpravodajství o aktuálních událostech je důležitá rychlost. Ale právě nutnost následné úpravy je v Reuters nejspíš zásadní důvod, spíše než to, že fotografie mají být realistické, žurnalistické a mají ukazovat realitu. Požadavek na konec RAW se týkal podle původního zdroje hlavně freelancerů, ale další zdroj hovořil o tom, že by se měl týkat i profesionálů fotících přímo pro Reuters.

Částečně překvapivé rozhodnutí, které má ale poměrně letitý základ v podobě nikdy nekončících diskuzí o tom, nakolik úpravy fotografií ovlivňují výsledné vyznění. Což v případě žurnalistiky je poměrně zásadní otázka. Pro fotožurnalistiku, tedy alespoň tu striktní, vždy platilo zásadní pravidlo, že fotografie mají procházet co nejmenším množstvím úprav. Pro uměleckou fotografii či módní fotografii může něco takového být velmi podstatné (viz například RAW vs. JPEG. Why your photos NEED to be shot in RAW.), ale pro žurnalistiku, který by spíše měla působit „surovostí“ a realističnosti to může být skutečně nežádoucí.

RAW podoba, což je vlastně kompletní záznam všeho ze samotného senzoru, navíc umožňuje změnit původní fotografii aniž by bylo snadno zjistitelné, že k nějaké zásadní změně došlo. V minulosti tohle vše vedlo i například k tomu, že do foto soutěží je v řadě případů vyžadováno poskytnutí jak konečně fotografie, tak RAW originálu.

Pokud se chcete podívat jakým způsobem má Reuters zpracované pokyny a požadavky na fotografie a žurnaslistiku, zkuste A BRIEF GUIDE TO STANDARDS, PHOTOSHOP AND CAPTIONS a The Trust Principles. Nutno dodat, že je to hodně zajímavé čtení.

2016-08-04 20_24_01-Thomson Reuters (@thomsonreuters) _ Twitter

Jak to celé nakonec dopadlo? Těžko říci, od listopadu 2015, kdy médii proběhla informace o zákazu RAW je ticho. Žádné informace o tom zda se zákaz podařilo plošně (u Reuters) uplatnit. Žádné vyhodnocení toho, zda to něčemu opravdu prospělo.

43 % uživatelů sociálních médií si nepamatuje odkud pocházejí zprávy, které četli

Což nepřekvapí ani trochu, sociální sítě jsou průtokový ohřívač zpráv a poskytují je navíc tak, že ani moc netušíte (a hlavně neřešíte), odkud pocházejí.

Celé to je ještě horší tím, že sociální sítě se snaží uživatele rozhodně nepřivést na web, na kterém by si zprávu mohli přečíst a případně získat povědomí o „značce“, spojené s danou zprávou – Facebook Instant Articles jsou toho typickým příkladem umocněným i tím, že zprávy dnes čteme v mobilních telefonech více a více.

dcn-chart-inside

Ještě větší dopad na uvědomění si zdroje zprávy je to, že uživatelé běžně pouze čtou titulek a krátký doprovodný text na sociální síti. Samotnou zprávu nečtou, obraz si udělal z (velmi často záměrně manipulativního a zavádějícího) titulku.

Ochota klikat i na neznámé zdroje je nicméně poměrně slušná, 40 % by na takový odkaz klikli, ale pro věk 12-19 jde pouze o 19 procent. Zajímavé zjištění může být i to, že zprávy čtou v 35 % případech lidé na webech vydavatelů či mobilních aplikacích, v 31 % ve vyhledávacích strojích a v 34 % na sociálních médiích. Z těch co je čtou na sociálních sítích 60 % uvádí, že po přečtení zprávy by navštívili web vydavatele.

Via 43 percent of social media users don’t know where the stories they read originally appeared

Nejpoužívanější aplikace na mobilech v Česku? Sociální sítě, hry, mapy

Mediaresearch v Mobilní zpravodajské aplikace zatím nejsou příliš v oblibě (tisková zpráva) konstatujte, že zpravodajské aplikace nejsou zatím p příliš v oblibě. Ale ono to, při pohledu na výsledky není až tak jednoznačné.

Pokud se podíváte na nejpoužívanější aplikace na mobilech, žebříček je jasný – sociální sítě, hry, mapy a navigace, zprávy, hudba, komunikace, videa a filmy. Ale pokud se podíváte na aplikace na tabletech, rázem je tomu jinak – zprávy, hry, videa a filmy, sociální sítě, komunikace, hudba, mapy a navigace.

Nepřekvapí, že „pouze jedna čtvrtina z těch čtenářů, kteří alespoň jednou týdně konzumují zpravodajství prostřednictvím mobilního zařízení, dává přednost specializovaným aplikacím. “ a už vůbec ne to, že přednost dostává zpravodajství přímo na webových stránkách . Zejména na tabletech je to podstatně jednodušší a efektivnější, než používání zbytečných aplikací.