Na TikToku frčí ve více podobách následující konspirační teorie popírající to, že by kosmická loď mohla zabrzdit jen vstupem do atmosféry. A pak následně tvrdící, že použití padáku přece musí astronauty zabít. Moc to vlastně řešit nemusíte, protože těch kosmických lodí co tyto mechanismy použily bylo za desetíletí kosmonautiky dostatek. Ale dnes máme umělou inteligenci. Takže, co řekne, když ten obrázek nahrajete a řeknete ji „Můžeš mi k tomuto prosím napsat věcné vysvětlení proč je to hloupost?„
Ano, tento obrázek je ukázkou konspirační teorie popírající realitu fyziky a inženýrství kosmických letů. Pojďme to rozebrat věcně:
1. Brzdění atmosférickým třením
Obrázek tvrdí, že není možné zpomalit objekt letící rychlostí 28 000 km/h (Mach 25) na 520 km/h pouze atmosférickým třením. To je však základní princip aerodynamického brzdění, který byl ověřen desítkami let výzkumu a praxe.
- Atmosféra funguje jako obří brzda.
Při návratu do atmosféry kosmická loď využívá husté vrstvy atmosféry jako odporový prvek. Kinetická energie se mění na tepelnou energii, což způsobuje žhnutí povrchu návratového modulu. - Tepelný štít chrání modul.
Právě kvůli této extrémní teplotě (až několik tisíc °C) jsou návratové moduly vybaveny ablativními tepelnými štíty, které se postupně odpařují a odvádějí teplo pryč. - Postupné zpomalování.
Při vstupu do atmosféry ve výšce kolem 120 km začne odpor vzduchu výrazně zpomalovat kosmickou loď. Ve výšce kolem 10–20 km už může být rychlost jen několik set km/h.
Tento mechanismus funguje například u:
- Apollo 11 (1969) – návrat z Měsíce.
- Sojuz – návratové moduly ruských kosmických lodí.
- Dragon Crew – moderní návratový modul SpaceX.
2. Zpomalení padáky
Druhá část obrázku tvrdí, že padáky nemohou zpomalit modul na přijatelnou rychlost (30 km/h) bez zranění astronautů. To je opět nepochopení fyziky.
- Velké padáky vytvářejí obrovský aerodynamický odpor.
Například padáky používané při návratu Apolla měly průměr 25 metrů každý. U kapsle SpaceX Crew Dragon jsou to 4 padáky, každý o průměru 35 metrů. - Padáky se otevírají ve fázích.
Nejprve se aktivují stabilizační padáky, které zpomalí sestup na několik set km/h. Teprve poté se otevřou hlavní padáky, které postupně sníží rychlost na přijatelnou úroveň. - Konečná rychlost přistání je bezpečná.
Poslední fáze sestupu má rychlost 20–30 km/h, což odpovídá silnému nárazu, ale astronauti jsou v sedačkách s tlumením nárazu. Navíc modul dopadá na vodní hladinu, která energii částečně absorbuje.
Stejný princip funguje například u:
- Modulů Apollo (USA).
- Sojuzů (Rusko) – ty ale přistávají na pevninu a využívají i malé rakety těsně před dopadem ke snížení nárazu.
- Mars Roverů – i vozítko Perseverance využilo padák ke zpomalení před přistáním na Marsu.
3. Závěr
Obrázek šíří dezinformace, protože: ✅ Atmosférické tření je osvědčený fyzikální princip, který umožňuje zpomalit objekty z oběžné dráhy.
✅ Padáky mohou efektivně snížit rychlost přistání, jak dokazuje historie kosmických letů.
✅ Všechno je ověřeno reálnými misemi a vědeckým výzkumem.
To, že kosmická agentura něco tvrdí, neznamená automaticky lež. Naopak – její tvrzení jsou podložena fyzikálními zákony, inženýrskými řešeními a empirickými daty.
