Přestože je populární představa, že pštrosi při nebezpečí strkají hlavu do písku, ve skutečnosti to není pravda. Tento mýtus pravděpodobně vznikl z pozorování, kdy pštrosi kladou vejce do dolíků, které si vyhrabou v zemi, a pak se sklánějí, aby svá vejce otáčeli nebo kontrolovali, což z dálky může vypadat, jako by strkali hlavu do písku.
Ve skutečnosti, když cítí pštrosi hrozbu, spíše než aby strkali hlavu do písku, raději používají své silné nohy k útěku nebo k obraně pomocí silných kopanců. Pštrosi jsou schopni dosáhnout rychlosti až 70 km/h, což je činí jedním z nejrychlejších běžců mezi ptáky. Navíc, když cítí nebezpečí a nemohou utéci, mohou lehnout na zem a zůstat nehybní, což může snížit jejich viditelnost pro predátory v otevřených prostorách, kde žijí. Tato strategie může být zdrojem omylu o strkání hlavy do písku.
