Narativ je způsob, jakým vyprávíme příběh – nebo přesněji: jakou optikou a jakou logikou spojujeme události, informace a emoce do smysluplného celku.
Jednoduše řečeno:
Narativ je vyprávění s určitou pointou nebo směřováním. Pomáhá lidem pochopit svět – dává věcem souvislosti, příčiny a význam.
Příklad:
Dvě různá vyprávění o stejné věci:
- Narativ 1: „Firmy ničí planetu a vlády to dovolují.“
- Narativ 2: „Inovace firem jsou klíčem ke klimatickému řešení.“
Obě mluví o firmách a klimatu, ale každé vypráví jiný příběh. Jiný narativ.
Ještě jinak:
- Fakta jsou surová data: „Stoupla teplota o 1,5 °C.“
- Narativ je rámec, který tomu dává význam: „Svět směřuje ke klimatické katastrofě.“ nebo „Lidstvo čelí výzvě, ale má řešení.“
Jak to říci českým slovem?
Skvělá otázka – a krátká odpověď zní:
Narativ = příběh.
Ale ne jen tak ledajaký – účelový příběh, výklad světa, způsob vyprávění, kterým chceme něco vysvětlit nebo prosadit.
Česká slova, která se tomu blíží:
- Výklad – ale ten zní suše, chybí mu emoce a příběhovost.
- Příběh – hezké, ale příliš obecné.
- Vyprávění – výstižné, ale málo „strategické“.
- Rámování příběhu – odborně „framing“, tedy jak věci zasazujeme do kontextu.
- Sdílená představa – zachycuje, jak narativ formuje pohled celé skupiny.
- Obraz světa – dobré, pokud se mluví o velkých narativech (např. „Západní svět“ vs. „ruský svět“).
Když to shrneme:
Neexistuje jeden přesný český ekvivalent. Nejblíž jsou:
- vyprávění se záměrem
- účelový příběh
- způsob, jak dáváme věcem smysl
V češtině často zůstáváme u „narativ“, protože žádné jediné české slovo to nevystihuje úplně přesně. Ale vysvětlit ho jde jednoduše:
„Narativ je způsob, jak někomu podáte příběh tak, aby to dávalo smysl a zapůsobilo.“
