Slovo čevabčiči (nebo čevapi, čevapičiči) pochází z tureckého výrazu kebap (či kebab), který se přes Balkán rozšířil do mnoha jazyků. Konkrétně:
- čevap je jihoslovanská podoba slova kebab (v Bosně, Srbsku a okolí),
- čiči je zdrobňující přípona, běžná například v srbštině nebo bulharštině – takže čevapčiči doslova znamená „malé kebaby“.
Historický původ:
Slovo se do balkánských jazyků dostalo během osmanské nadvlády na Balkáně (14.–19. století), kdy se tam rozšířila i turecká kuchyně. Ćevapi jsou původně malé grilované válečky z mletého masa – v Bosně a Srbsku často servírované v pita chlebu s cibulí a ajvarem.
V češtině:
Češi si čevabčiči přizpůsobili – typická česká školní jídelna verze je z mletého hovězího (někdy i vepřového), bez balkánských příloh, zato s hořčicí, cibulí a bramborem. Název zůstal jako přejaté slovo, v této formě už od 50. let.
Takže ano – čevabčiči ani nemňoukalo, ani neběhalo po horách. Je to potomkem kebabu, upraveným jazykem Balkánu a ještě víc chutí české jídelny.
